Exotické parazitózy - Echikokóza

Echikokóza

Původce: Echicoccus granulosus (měchožil zhoubný) ze třídy tasemnice (cestoda) kmene ploštěnců (Plathelmintes)

Výskyt: Evropa ( země bývalé Jugoslavie, řecko, Bulharsko, Turecko, jižní oblasti někdejšího Sovětského svazu, Island), Asie (Irák, Írán), Jižní Amerika, jižní Afrika, Austrálie

Parazitace: hlavním hostitelem je pes, vlk, šakal, liška, mezihostiteli jsou býložravci (ovce, koza, prase, skot, lichokopitníci, hlodavci, zajíci), ale i člověk.

Měchožil zhoubný je malá, jen 2,1 – 5 mm dlouhá tasemnice, jejíž tělo (strobila) sestává z hlavičky (skolexu) a pouhých 3 – 4 článků ve střevě hlavního hostitele žijí dospělci obvykle ve větším počtu, obvykle 30 – 50 jedinců. Poslední článek těla, vyplněný vajíčky, opouští s trusem tělo hlavního hostitele. Vajíčka se z něj uvolňují a ulpívají na trávě, různých předmětech a podobně. Jsou velmi odolná vůči nepříznivým vlivům vnějšího prostředí. Do organismu mezihostitele se dostávají se znečištěnou (kontaminovanou) stravou. Z vajíčka se ve střevě líhne larva, která proniká střevní stěnou do krevního oběhu a nechává se zanést do nejrůznějších orgánů, kde se usazuje a vytváří larvální stadium – boubel zvaný echinokokus. Boubele bývají nejčastěji v játrech a v plicích, někdy také ve slezině, v srdci, mozku, ledvinách, kosterní svalovině a podkožním vazivu. Za pět, šest měsíců dorůstá boubel velikosti asi 1 – 2 cm. Okolní tkáň vytvoří kolem vazivové pouzdro. Na vnitřní ploše vnitřní vrstvy stěny echinokoka, na tzv. plodové bláně pučí hlavičky nových tasemnic a dceřiné váčky, obsahující větší počet hlaviček. Hlavičky i dceřinné váčky se postupně uvolňují a plavou v tekutině, která vyplňuje vnitřek echinokoka. K nákaze hlavního hostitele dochází potravou, pozřením syrových vnitřností a svaloviny vedlejšího hostitele (mezihostitele) s boubelí. Tasemnice v něm dosahují pohlavní dospělosti za 70 – 90 dní.

Příznaky: napadení hlavního hostitele bývají, a to i při velkém počtu cizopasníků, vcelku nevýrazné. Jen ojediněle se zjišťují zažívací poruchy, průjem a celková sešlost. Také příznaky napadení mezihostitelů nejsou nikterak specifické. Jsou-li postižena játra, projevuje se onemocnění nechutenstvím a žloutenkou, vyvýjí-li se boubel v plicích, převládají dýchací obtíže. Echinokóza způsobuje škody na hospodářských zvířatech, ale je  nebezpečná zejména proto, že jí může při nedostatečné hygieně onemocnět i člověk.

Léčba a prevence: echinokokóza mezihostitelů se léčí pouze u člověka. Jde o poměrně náročný a dost nebezpečný chirurgický zákrok, jehož cílem je odstranění boubele. Při výkonu nesmí dojít k porušení stěny echinokoka, aby se tekutina s hlavičkami nevylila do tělní dutiny pacienta.

K odčervení psů se používají přípravky s obsahem praziquantelu.

Prevence začervení psa je velmi prostá a účinná. Podává se mu výhradně dobře tepelně upravené maso či vnitřnosti. Nikdy se nesmějí tam, kde hrozí nebezpečí echinokokózy, podávat psům syrové vnitřnosti možných mezihostitelů. Obzvlášť nebezpečné jsou vnitřnosti a maso z domácích porážek a lovené zvěře unikající veterinární kontrole. Tam, kde se může echinokokóza vyskytnout, je nutno psy pravidelně preventivně odčervovat podle pokynů výrobce příslušného anthelmintika. Při podezření na napaení psa měchožilem zhoubným je odčervení nutno věnovat mimořádnou pozornost, výkaly psa po aplikaci léčiva musejí být bezpečně zlikvidovány, nejlépe spálením.

Přenos na člověka je vlastně úplně zbytečný. Mohou za něj především krajně nevhodné místní, pevně zakořeněné zvyky či zlozvyky spočívající v tom, že se psům při domácí porážce nebo při vyvržení lovné zvěře házejí syrové vnitřnosti obsahující boubele. Tím se psi nakazí. K nákaze člověka pak dojde pouze při nedostatečné osobní hygieně, když např. jí neumytýma rukama v hygienicky závadném prostředí, které může být zamořeno vajíčky měchožila zhoubného. Ta jsou totiž velmi odolná vůči nepříznivým vlivům vnějšího prostředí a kontaminují nejrůznější předměty.

Ivan Stuchlý
Převzato z časopisu Pes, přítel člověka 9/2005